Způsob přenosu signálu v digitální formě, založený na myšlence vzorkování analogového elektrického signálu v previdelných intervalech, převodu těchto vzorků na číslo a následného přenosu proudu těchto čísel. V telefonii se používá vzorkování 8000krát za vteřinu, převod na číslo se provádí s rozslišením 256 úrovní. Pro přenos jednoho vzorku je tedy třeba 8 bitů = 1 byte. Přenos hlasu vyžaduje stálý přenos 8000×8 bitů každou vteřinu, což je 64kbps, které tvoří jeden hlasový “kanál”, též nazývaný timeslot. V Evropě se většinou sdružuje 32 těchto kanálů dohromady, aby tak vytvořily jeden tok o s rychlostí 2048 kpbs, čili 2Mbps. Vzhledem k tomu, že je nutno přenášet ještě další informace kromě vlastního hlasu, je většinou jeden nebo spíše dva kanály rezervován pro přenos signalizace, tak se dostáváme k obvyklé kapacitě jednoho toku PCM, a to je 30 hovorových kanálů. Z technického hlediska je tok tvořen toky dvěma – jeden míří od nás pryč (vysílání) a přenáší při telefonním hovor signály z mikrofonu, druhý naopak míří k nám (příjem) a přenáší signály do sluchátka. Na standardizovaném rozhraní pro PCM, které se označuje jako G.703 proto nalezneme přesně dva páry vodičů. Toto rozhraní se hodí pro propojení dvou zařízení, ale nehodí se pro přenos na větší vzdálenost. Je proto důmyslně zesilován a měněn (např. v modemech HDSL), nebo je převeden na jiné médium (optika, rádio). Jako “PCM” často označujeme také způsob připojení pobočkových ústředen poskytovaný operátorem, který používá výše uvedené technické prostředky. Souhrnně ho můžeme nazvat rozhraní PCM 2Mbps se signalizací K v R2 kódu s určitým počtem příchozích kanálů s n-místnou provolbou a určitým počtem odchozích kanálů s tarifikací; celkový počet kanálů musí být 30.
